Logo Creative Society TVOŘIVÁ
SPOLEČNOST

Náš křehký svět

14. ledna 2022
Komentáře

Náš křehký svět

Stabilita, prosperita, spokojenost – takový byl můj život až do určitého okamžiku. Komfort a pohodlí, zdálo se, že to tak bude vždycky, jako by to ani jinak nešlo. A najednou došlo k hospodářskému kolapsu, místní měna se znehodnocovala závratnou rychlostí, úměrně růstu dolaru. Objevil se strach... Strach ze zítřejšího dne... Ceny potravin, vody, pohonných hmot a léků začaly stoupat do astronomických výšek.

Nedostatek. Mnoho obchodů bylo uzavřeno, značkové jednoduše buď zmizely nebo některé zkrachovaly. Je to zvláštní, je to nezvyklé lámat si hlavu nad tím, kde si koupit nějaké oblečení, když ho člověk potřebuje.

Léky. Byl jich nedostatek. Kolik lidí s chronickým onemocněním putovalo od lékárny k lékárně po celé zemi a hledalo své léky! Někteří si stihli nakoupit na několik měsíců dopředu, než se všechno úplně vyprodalo, a někteří zůstali bez ničeho...

Potraviny. Spousta věcí, na které jsme byli zvyklí, prostě zmizela. Dobře, nejsem vybíravá v jídle, ale přesto... Začaly se objevovat nekvalitní výrobky za velmi vysoké, pro nás nezvyklé ceny. Náhrada másla, sýrů, masa... Takovýmto způsobem, jak jsem pochopila, se výrobci snažili přežít v drsném prostředí zdražování všeho.

Pitnou vodu jsme obvykle nabírali z pramenů, kterých je v horských oblastech mnoho. Koncem letošního léta však prameny začaly vysychat. Nezbývalo nám nic jiného než kupovat vodu, která také kvůli nedostatku a zdražení pohonných hmot velmi zdražila. Všimla jsem si takového paradoxu. Ve vzdálené vesnici je jeden horský pramen s vynikající čistou vodou. Nikdy nevyschnul, ani v zimě, ani v létě. Kohoutek byl sice zavřený, ale voda se nezastavila a neustále tekla do země. Takže v sousedním regionu lidé trpí nedostatkem vody, přeplácejí a kupují ji, a tady teče do země a nikoho to nezajímá... Logistika však může tyto problémy snadno vyřešit: vymyslet zásobování všech regionů, které to nevyhnutelně potřebují a zavést toto zásobování...

Pohonné hmoty Najednou se pohonné hmoty staly nedostatkovým zbožím. Čerpací stanice zkrátily provozní dobu na 4 hodiny. Některé úplně přestaly otevírat. Na doplnění paliva do automobilů se tvořily několikakilometrové fronty. Není třeba ani dodávat, že nikomu nenalili plnou nádrž. Představte si, že jste stáli několik hodin ve čtyřicetistupňovém vedru ve frontě, natankujete benzín do auta na 2-3 dny a jste šťastní. Dalším lidem se to vůbec nepodařilo, protože pro ně nezbyl naprosto žádný benzín. Začalo docházet k nehodám, rvačkám, a dokonce i přestřelkám kvůli frontě. Došlo k mnoha smrtelným potyčkám.

Měla jsem štěstí. Mně, jako zdravotníkovi, plnili nádrž na týden. Každé pondělí jsem se budila s hrůzou: podaří se mi dnes koupit benzín, protože do práce to mám 17 km?! V našem regionu veřejná doprava jako taková neexistuje. A práce je pro mou rodinu jediným zdrojem obživy.

Dopravní nehody. Fronty na benzín způsobily řadu hrozivých dopravních nehod. Auta prostě nestihla zabrzdit, když se před nimi na dálnici před čerpací stanicí „náhle“ objevila obrovská kolona aut. Jedna příhoda se mi navždy vryla do paměti. Žena se čtyřmi dětmi jela na letiště do hlavního města, aby tam vyzvedla svého manžela. Nikdy se jim to nepodařilo, protože měli smrtelnou nehodu u čerpací stanice. Nikdo nepřežil.

Znehodnocování hmotného majetku

Představte si dospělého muže plného sil, jak stojí na ulici a bezmocně křičí: „Lidé, pomozte mi! Potřebuji léky pro své dítě, mám peníze, hodně peněz, jsem ochoten zaplatit jakoukoliv částku!“ Ale žádné léky nejsou. Najednou dokonce i peníze přestaly řešit problém. Vždy jsme si mysleli, že nejstabilnější a nejlepší investicí jsou nemovitosti. A pak se najednou ukázalo, že pozemky ani obytné nemovitosti nelze prodat ani za polovinu ceny! Kdo bude investovat do nemovitostí v tak nestabilním regionu?!

Zásobování elektrickou energií. Elektřiny je stále nedostatek. Uvědomili jsme si, že celá země, i když malá, spaluje nakoupenou naftu, aby mohla dodávat elektřinu. Její nákup byl drahý, elektřina byla k dispozici maximálně dvě hodiny denně a pak byla úplně odpojena. Země se ponořila do tmy.

Světová média se rozhodla objasnit tuto událost a na televizních obrazovkách se objevila informace o nedostatku elektřiny v celé zemi. Začali mi volat přátelé, známí, příbuzní a ptali se, jak se nám daří, zda nepotřebujeme pomoc. Děkuji vám všem, kteří jste mě v tomto těžkém období podpořili. Díky tomu se stalo tepleji na duši, nejsme sami.

V tento okamžik mě zasáhlo takové uvědomění: nakolik jsme my (lidstvo) odtrženi a jak málo víme o tom, co se děje v sousední zemi; zvykli jsme si věřit a brát vážně pouze informace, které nám zprostředkovávají oficiální média. Ostatně, říkala jsem mnoha svým příbuzným, co se v naší zemi děje, ale oni se skutečně znepokojili, až když viděli zprávy v televizi. Copak je to normální, že média poskytují tak málo pravdivých informací a nepodávají celkový obraz o tom, co se ve světě děje? A my máme jakousi zvláštní iluzi všeobecného blahobytu.

Občané zůstali se svým neštěstím sami. Všichni žili v naději, že bude zvolena nová vláda a všechny naše problémy zmizí, ale situace se nezměnila. 

Představte si nemocnice odříznuté od elektřiny, lidi, malé děti, umírající bez přístrojů, které je udržovaly při životě. Smrt měsíčního dítěte v nemocnici kvůli nedostatku elektřiny přivedla k chaosu, masakru a přestřelce. Ale i to však zůstalo bez povšimnutí ze strany úřadů i vlády. 

S překvapením jsme zjistili, že všechno, úplně všechno je vázáno na dolar. Dokonce i cena mléka od krávy v nejvzdálenější horské vesnici je závislá na dolaru. A vždy se proto najde vysvětlení: buď se dováží krmivo z jiných zemí, nebo palivo, nebo něco jiného.

Náš stabilní a prosperující svět se zhroutil jako domeček z karet.

Možná si říkáte, co je to za příšerný trhák nebo senzaci? Toto všechno se skutečně odehrávalo v létě 2021 v Libanonu. A stále se to děje. Náhodou jsem zaslechla takový výraz: „Už vím, kam ujet!“.

Možná jsou jiné země o trochu klidnější, ale jsou stabilní a bezpečné? – Ne. Vždyť my všichni žijeme ve spotřebitelské společnosti, ve které si vůbec neváží života člověka. Na trůn jsme dosadili peníze. Ten, kdo je bohatší, ten má pravdu. Přenesli jsme veškerou odpovědnost za naše životy na několik vyvolených, čímž jsme vytvořili neomezenou moc elity. Mám mnoho přátel žijících po celém světě. A každý si stěžuje na neustálou inflaci, zhoršující se životní podmínky a nezodpovědnost a svévoli vlády. Tohle zjevně není svět, který chceme zanechat našim dětem!

To, co se děje v naší zemi, bych nazval ekonomickou válkou, v níž jsou zraněny, zabity a zpustošeny miliony lidí. Válka bez jediného výstřelu. Nemá smysl hledat viníky. Nejsem politolog. Většina populace, stejně jako já, se v příčinách toho, co se děje, příliš neorientuje. Z televizních obrazovek se na nás valí nekonečné množství lží. Každý kanál patří nějaké politické síle a zabývá se přehazováním viny na konkurenty. A lidé, nacházející se na pokraji přežití, se snaží najít východisko. Mnozí začali instalovat solární panely. Za neúměrně vysoké peněžní částky, a to už všichni jsou i tak na mizině! Nejsou to ani dva měsíce, co byla zavedena nová daň na instalaci solárních panelů. Zní to jako špatný vtip, ale je to pravda.

Mezi lidmi se zrodilo nové rčení: „Všechno zdražilo, jen ne naše životy!“

Tato situace se podle mého názoru stala možnou z následujících příčin: 

  • Spotřebitelský formát společnosti.
  • Rozdělení obyvatelstva na náboženské a politické proudy.
  • Úplné přenesení odpovědnosti na ty, kteří jsou u moci.
  • Absolutní moc, která zplodila „draky“.

Chtěla jsem stručně popsat tuto zkušenost, aby se o ní dozvědělo co nejvíce lidí, abychom si všichni uvědomili, že náš malý svět je vážně nemocný a že v případě katastrof a kataklyzmat to budeme my všichni, obyčejní lidé, kdo za to všechno zaplatí ze svých peněženek, svým zdravím a dokonce i svými životy. Spotřebitelská společnost nepočítá s nesením zodpovědnosti, je postavena na chamtivosti a sobeckých ambicích. Zdá se, že si s námi hrají jako s pěšci na šachovnici. Vždyť pro někoho je to jen hra, ale je tu i někdo, kdo na zbídačení obyvatelstva velmi dobře vydělává! 

To je otroctví.

Je jasné, že musíme změnit samotný formát vzájemných vztahů v naší společnosti ze spotřebitelského na tvořivý. Spotřebitelský formát jako virus zachvátil celou naši planetu. Jejími nejzřetelnějšími rysy jsou: znehodnocení lidského života, nedůvěra v zítřejší den, neustálá inflace, nepřetržitá stimulace navyšování spotřeby, obrovská nadprodukce s neustálým nárůstem počtu lidí žijících pod hranicí chudoby, globalizace s postupnou koncentrací kapitálu v rukou několika málo jedinců. A přitom jednoduše zabíjíme ekosystém naší planety kvůli zisku.

Již několik let se účastním mezinárodního projektu „Tvořivá společnost“ a vím, že máme reálné východisko! Všichni můžeme žít jinak – ve světě blahobytu a prosperity, kde je každý člověk cenný a důležitý, ve světě, kde pokrok jde mílovými kroky a kde všechny objevy slouží ku prospěchu společnosti i každého jednotlivce. K tomu nepotřebujeme shromáždění a revoluce, ale potřebujeme, aby si většina přála změnu. Nyní jsem přešla od teorie k praxi. Nejde o to, že by se někde někdo stal klimatickým uprchlíkem nebo umíral hlady, jde o obyvatele mé země, o celou zemi ve smrtelném nebezpečí a ve vakuu lhostejnosti. Ve chvíli, kdy jsem psala tyto řádky, přišla zpráva o ekonomické platební neschopnosti dvou sousedních zemí, které jsou na světové scéně dostatečně velké a významné. Není pochyb o tom, že všichni chceme žít dobře a věřit v zítřejší den. Proto je nyní velmi důležité sjednotit naše úsilí při budování Tvořivé společnosti.

Tvořivá společnost je nový formát života, je opakem spotřebitelské společnosti, ona slouží člověku. Tvořivou společnost dnes podporuje velké množství lidí na celém světě. Každý, kdo chápe absurditu a slepou uličku, do níž jsme se dostali, kdo vidí globálnost našich problémů, kdo si již uvědomuje cyklus klimatických katastrof, do něhož se naše planeta dostala, ví, že bez Tvořivé společnosti nemůžeme přežít. V TS je nejvyšší hodnotou Život člověka a z toho vyplývá, že vše slouží ku prospěchu společnosti i jednotlivce.

4. prosince 2021 jsem spolu s miliony lidí sledovala mezinárodní online konferenci „GLOBÁLNÍ KRIZE. ČAS PRAVDY“, která byla v daný okamžik současně vysílána ve 100 jazycích světa. Vědci, politici, náboženští představitelé, analytici, ti všichni jednohlasně řekli – Tvořivá společnost je nezbytná, aby civilizace nezničila sama sebe a nebo, aby nezapadla prachem pod náporem klimatické apokalypsy. Proč právě Tvořivá společnost? Protože věda a nejnovější technologie dnes slouží výhradně soukromým zájmům. Ale právě formát Tvořivé společnosti nám umožní sjednotit naše úsilí, veškerý náš technický a vědecký potenciál, abychom vyřešili globální problémy, které nejsou v sílách žádné jednotlivé země. Mám na mysli problémy hladu, pitné vody, neustálé inflace, zničené ekologie, zdravotních problémů, léčby „nevyléčitelných“ a chronických nemocí a především se jedná o problém přežití lidstva v období narůstajících klimatických katastrof. Ve spotřebitelské společnosti nejsou chráněni ani ti, kteří jsou u moci. Oni jsou stejně jako všichni ostatní nemocní a umírají na „nevyléčitelné“ nemoci. Pokud nepodnikneme skutečné kroky právě teď, pak v blízké době se voda, vzduch a potraviny mohou stát těmi nejcennějšími zdroji. Kdo bude pak potřebovat jejich peníze? 

Tvořivá společnost je jedinou možností, jak přežít a vytvořit svět důstojný pro lidi, abychom se konečně právem mohli nazývat civilizací.

Skutečnost, že tyto problémy ničí náš svět, přiznávají všichni, dokonce i OSN. Problémy se přiznávají, vysvětlují se způsoby řešení, ale ve skutečnosti se nic nedělá. Navíc se to stává novým způsobem získávání kapitálu. Jako například nákup a prodej průmyslových kvót CO2. Je nutno dodat, že skutečnou příčinou dramatických změn klimatu není CO2, ale cykličnost vesmírných procesů, které ovlivňují naši planetu. To se však nepropaguje, protože se na tom nedá vydělat. 

Na konferenci mě nejvíce zaujalo to, že známí lidé ve velmi vysokých pozicích řekli na rovinu – potřebujeme sjednocení všech lidí, potřebujeme, aby všichni začali jednat, to je jediný způsob, jak porazit systém spotřebitelského formátu.

Mnozí politici, když se seznámili s projektem „Tvořivá společnost“, uznali, že je to vynikající východisko z globální krize, ale bez volební podpory většiny lidí nejsou schopni nic změnit.

Naši spotřebitelskou společnost si představuji jako obrovské soukolí, které se točí obrovskou rychlostí. Každý z nás je malé ozubené kolečko. Cožpak může pár politiků zastavit toto soukolí a roztočit ho na druhou stranu? Nereálné. Je k tomu zapotřebí úsilí většiny lidí. Je načase přestat doufat, že někdo přijde a udělá všechno za nás. Musíme převzít odpovědnost a jednat sami. My všichni, při sjednocení se v jediném záměru, můžeme vybudovat Tvořivou společnost, ve které je nejvyšší hodnotou Život člověka (a ne peníze, jak je tomu dnes).

My skutečně můžeme mnohé! K dosažení nejlepšího výsledku chybíš už jen ty, můj příteli!

Účastnice projektu „Tvořivá společnost“ Julia

Přidat komentář