Logo Creative Society TVOŘIVÁ
SPOLEČNOST

Uprchlíci. Reálie přežití v současném světě

4. ledna 2022
Komentáře

Dokumentární film „Uprchlíci“ měl premiéru 4. prosince 2021 na konferenci „Globální krize. Čas pravdy“

Podle OSN počet uprchlíků v roce 2021 přesáhl 84 milionů lidí a toto číslo neustále roste. V dnešním světě, který je pro některé civilizovaný a prosperující, miliony lidí opouštějí své domovy, jsou pronásledováni válkami, trpí násilím a porušováním lidských práv a zažívají klimatické katastrofy.

Běží – plavou – jedou, zachraňují si svůj vlastní život a doufají, že najdou útočiště na bezpečnějším místě. Ve skutečnosti se však uprchlíci ocitají v novém „pekle“: v nelidských životních podmínkách, bez přístřeší a jídla, trpí v důsledku nenávistných postojů, bitím a násilím. Nejsou vítáni, nikdo je nepotřebuje.

„Byla to strašná cesta. Víte, jen já a můj manžel na invalidním vozíku, po čtyři dny. Bylo to těžké. Nikdy, nikdy na to nezapomenu... Není žádný tábor, vůbec nic. Prostě nás zanechali osudu. Brali jen Syřany, takže jsme se mohli spoléhat jen na sebe...“ říká Soma, žena prchající z Iráku. Před 7 lety s manželem opustili svou zemi a přišli do Turecka, ale jejich doklady stále čekají na vyřízení u UNHCR. Soma říká, že se jimi prakticky nikdo nezabývá a kvůli absenci dokladů je situace její rodiny v zemi velmi nejistá a neustále bojují o přežití.

Co nutí lidi opouštět své domovy

Džumakan Alikuzadž vypráví, jak se dostal do Německa: „Jsem původem z Afghánistánu, je mi 25 let. Když jsem přijel do Německa, bylo mi 17 let a dosud mi nikdo nepomohl. Mám spoustu potíží. Cesta byla velmi obtížná a nebezpečná. V Íránu to bylo velmi obtížné a v Bulharsku také. Šli jsme v horách 5 dnů a nocí bez jídla, měli jsme jen sušenky a to něco málo, co jsme měli v batohu... Cesta byla velmi náročná. Necestovali jsme autem, ale šli jsme pěšky z Afghánistánu do Německa. Kdyby v Afghánistánu nebyla válka, mohl jsem tam zůstat se svou rodinou. Kvůli válce jsem opustil svoji rodinu. Ve válce jsem přišel o svého otce“.

Lidé, kteří pomáhají uprchlíkům, vyprávějí o jejich realitě hrozné věci, které by běžného člověka ani nenapadly. Žena ze Švédska, jejíž jméno a obličej nebyly z bezpečnostních důvodů zveřejněny, vyprávěla o děsivém rituálu „bacha bazi“, který provádí klan banditů v Afghánistánu: „Vyhledají si krásného mladíka. Vezmou toho chlapce, nalíčí ho a on jim po nocích tančí. A tento chlapec je povinen jít s mužem, se kterým mu řeknou, aby šel. A je sexuálně zneužíván. Tři z nich jsem odvezla do švédské nemocnice na operaci. Všechno uvnitř měli značně poškozené. Jeden z nich tam měl dokonce červy.“

Bezpráví civilizace

Ano, dnes existují zákony a mezinárodní úmluvy na ochranu uprchlíků, ale pouze na papíře. Ve skutečnosti však tito lidé, kteří utíkají před určitým nebezpečím, v našem „civilizovaném“ světě opět čelí ohrožení života a zdraví, pronásledování a násilí.

Uprchlík z Konga, Princ Okitafumba Domba, vypráví o svém životě v Jihoafrické republice: „Je to velmi pěkná země. Jediným problémem, kterému čelíme, je však xenofobní násilí. Protože tady nemají cizince vůbec rádi. Není jediný měsíc, aby na vás někdo neútočil z xenofobních důvodů. Říkají, že jako cizinec jim kradeš práci. 

Ztratil jsem naději, že budu žít v krásné společnosti. Nevím, ztratil jsem naději, protože vidím, jak jsou lidé zabíjeni, vidím, jak je střílejí přímo před mýma očima. A strach, který teď cítím, je o mé dvě děti. Každý den se mi v hlavě honí myšlenky: „Mohlo by se to stát mému dítěti, mohlo by se to stát mně.“ Kvůli tomu nemám klid.Ten klid jsem ztratil.“

Obchodování s lidmi

Ano, zákony spotřebitelské společnosti uprchlíky nechrání. Tábory, které jsou pro ně zřízeny, nemají podmínky pro normální život, ale často se stávají novou pastí, kde jsou lidé fyzicky a psychicky týráni. Vynucená migrace je dnes neoddělitelně spojena s neustálým porušováním práv člověka. Právě uprchlíci se nejčastěji stávají obětí obrovského, mnohamilionového obchodu s lidmi. Prodávají je na orgány, na sexuální uspokojení nebo těžkou práci...

V severní Africe, dokonce i v Libyi, existoval jakýsi trh, kde se lidé prodávali za sedmdesát, sto nebo dvě stě dolarů. Mladí lidé byli nuceni pracovat zadarmo, prakticky jako otroci...

Mluvíme o obchodování s lidmi, které zahrnuje i ženy a malé děti. Mluvíme o dvou milionech lidí ročně. Mluvíme tedy o obrovském počtu lidí, se kterými se obchoduje za účelem, který nemá vůbec nic společného s lidskostí,“ komentuje tuto situaci Ria Abou El Assal, třináctý anglikánský biskup, představený Biskupské církve v Jeruzalémě a na Blízkém východě.

Kdokoliv z nás se zítra může stát uprchlíkem

Situace uprchlíků velmi jasně ukazuje krizi současné společnosti, kde jsou peníze ceněny více než lidský život. Na lidi, migrující z jiných zemí, je často pohlíženo jako na odpad společnosti. Pokud však obrátíme pozornost na situaci s globální změnou klimatu na planetě, tak je zřejmé, že kdokoliv z nás se zítra může stát uprchlíkem. Miliardy lidí se budou stěhovat a hledat bezpečné místo k přežití, když jejich domovy zasáhnou přírodní katastrofy... A co pak???

Šance na záchranu

Je nezbytné už dnes změnit formát konzumní společnosti na tvořivý. Musíme přijímat zákony, které chrání lidi, jejich životy a bezpečnost, nikoli soukromý kapitál jednotlivců. Ještě je čas vybudovat Tvořivou společnost, kde člověk člověku bude oporou a vzájemně se podrží, kde život každého z nás bude cenný a nedotknutelný.

Uprchlíci. Nečekaná pravda


Dokumentární film ve slovenském jazyce zde

Přidat komentář