V parku na lavičce seděli dva mladí lidé a o něčem si povídali.
– …Tak co teď? Už nepochybuješ o tom, že se klima mění?
– Dobře, klima se mění, o tom není pochyb. Ale předtím se měnilo také. Tak proč teď můžeme zemřít?
– Jde o cykličnost. Na planety působí vesmírné cykly a naše planeta není výjimkou. Celý cyklus trvá 24 000 pozemských let. Mimochodem právě teď zažíváme konec celého cyklu. Neúplný cyklus trvá 12 tisíc let.
V obou případech jsou na konci cyklů nevyhnutelná kataklyzmata, ale na konci 24 tisíciletého jsou kataklyzmata mnohem ničivější a lidstvo má méně šancí.
– Proč?
– Nedávno jsem na youtube sledoval pořad. „Klimatické hrozby. Varianty přežití".
V něm Igor Michajlovič Danilov velmi srozumitelně vysvětlil tento proces.
Na kanálu ALLATRA TV je úryvek právě o tomhle.
– To je samozřejmě zajímavé. A proč jsem tedy slyšel hodně o antropogenním faktoru a o tom,
že se klima mění kvůli němu? Copak to nebyl člověk, kdo zabil svou planetu?
– Počkej, pleteš si ekologii a klima. Jsou to různé věci. Ano, planetu zničili lidé. Ale to se týká výhradně ekologie, problémů se znečištěním vody, ovzduší a podobně. Tohle vytvořilo lidstvo svou činností, vnitřní faktor, který situaci ještě zhoršuje. To ještě můžeme napravit, pokud se o planetu budeme starat.
A pak je tu globální vnější faktor, který nemůžeme při dnešním rozvoji ve spotřebitelském formátu zastavit,
a to je právě cykličnost.
– Odkud víš, že právě nyní je konec cyklu?
Kde jsou fakta?
– Především – změny klimatu. Právě takové rychlé změny klimatu, právě taková synchronizace katastrof po celém světě, je prvním důkazem, že je čas zamyslet se. No a dobře si prostuduj dějiny.
Ne ty, které se učily ve škole, ne z učebnic
a už vůbec ne z Wikipedie.
Prostuduj si sám vědecké práce a najdeš důkazy,
že k podobným událostem došlo před 12 000 lety,
před 24 000 lety i před 36 000 lety.
– Alespoň mi dej nějakou nápovědu.
– Dobře, udělám ti výběr zajímavých odkazů, kde jsou tato fakta podrobně popsána.
– Děkuji.
Ještě téhož večera mi na mobil přišlo upozornění na nové zprávy.
Prošlo několik dní.
Telefonní hovor.
„Haló, mám otázky. Pojďme se setkat…“
– Ahoj! Každopádně chápu, že jsme v háji. Otázka zní: Když nemůžeme ovlivnit vnější faktor,
máme prostě čekat na smrt? To je docela smutné. Jaký má pak smysl o tom přemýšlet a mluvit?
– Ale má to smysl. Existuje jeden způsob, jak toto období přežít.
– A jaký?
– Vybudovat Tvořivou společnost.
– Co je to Tvořivá společnost?
– Je to zkrátka společnost, kde tím nejdůležitějším je hodnota lidského života. Úplně každý člověk je důležitý. Takové pojmy jako svoboda, rovnost a bezpečí každého člověka se budou používat v Tvořivé společnosti v praxi, a ne v teorii, jak je tomu nyní. Důležitým aspektem takové společnosti je samospráva lidu,
kde moc patří všem lidem. Je to sjednocení lidstva bez nepřátelství a konfliktů.
– Vyprávíš mi nějakou pohádku. Ideálně být nemůže. Kolik pokusů už bylo učiněno, ale nic se nepodařilo.
– Byly to skutečné pokusy? Ano, existovaly různé systémy:
otrokářský, feudální, kapitalistický, socialistický, komunistický.
Ale všechny vycházely ze zákonů spotřebitelského formátu, ze zákonů moci.
Vezměme například komunismus.
Když budovali komunismus, byly ponechány tři věci neslučitelné se zdravou společností:
moc, konzumní formát a násilí.
V Tvořivé společnosti toto všechno bude odstraněno. Podmínky budou jiné.
– Dobře, ale dej mi alespoň nějaké odkazy, kde se můžu podrobně dozvědět o Tvořivé společnosti.
A mimochodem, jak nás to zachrání před kataklyzmaty?
– Zadej do vyhledávače creativesociety. Jedná se o oficiální webovou stránku projektu Tvořivá společnost.
Večer ti pošlu další odkazy. Pokud se s nimi obeznámíš podrobně a objektivně,
odpadnou otázky týkající se vztahu mezi klimatem a Tvořivou společností.
– Dobře. Děkuju. Jen mi v krátkosti řekni, jak mají lidé vybudovat tuto Tvořivou společnost?
– V podstatě jsou tři etapy. Jsme teprve v první etapě – informování.
Nejprve se lidstvo musí dozvědět o Tvořivé společnosti.
– A co přesně mohu udělat já?
– Je to jednoduché. Řekni o tom příteli... každému z osmi miliard přátel,
kteří žijí s tebou v našem společném domově – na jedné planetě.
– Chápu... čekám na odkazy.
Téhož večera mi na telefon přišlo oznámení o nové zprávě s předmětem „odkazy“.
Roberts Petersons, Francie
Komentáře (1)
Jan Hubálek
08.02.2022 | 20:32Teri Markova
12.06.2022 | 18:52